Nový herní mód Nuke Run za námi

Bylo zamračené dopolene 22.10.2022, kdy airsoftově naladěn usedám do auta a jedu směr Leskovec na další Henryho akci s názvem Nuke Run. Tato akce byla speciální v tom, že tento mód byl úplně nový a nikdo vlastně nevěděl, jak se bude hrát.
K bráně areálu přijíždím před osmou a chystám výbavu. Po registraci vcházím do areálu, kde zabírám místo a čekám na zbytek TNJ. Cca po čtvrt hodině dochází Lopata a LucasHeavy. U stolečku chystáme výbavu když nás konečně doplní Mr. Infernal. Naše skupinka je tak kompletní. Probíhá klasická “před zápasová” zábava, kdy zkoušíme kvéry, leštíme je, plníme zásobníky.  A hlavně poprvé máme sjednocené vysílačky, takže můžeme být na svých privátních kanálech. Postupně dochází i další hráči. Celkem bych řekl tak cca 60 – 70 hráčů. Což není špatné.

Je něco po deváté a Henry spouští briefing kde nám vysvětluje pravidla akce. Scénář zní zajímavě. Jde o to, že v určitou chvíli, “bouchne” atomovka. A pokud v tu dobou nejste schovaní v “bunkru” okamžitě umíráte a musíte na mrtvoliště. Bunkrů bylo na mapě několik. Cílem hry byl klasický “capture the flag”, kdy “stožárů” respektive pozic, kde bylo možné získat body, bylo více. Co bylo zajímavé tak příchozí “atomovku” ohlašoval zvukový signál cca 4 minuty před dopadem. V tu dobu se hráč mohl dostat do bunkru a zachránit si tak kůži. Bunkry samozřejmě byly průstřelné, takže nepřítel vás mohl pokropit a “zabít” i v bunkru.

Tolik k hernímu módu. Rozdělujeme se do týmů, dostáváme modrou pásku, kráčíme na respawn a čekáme na začátek hry. Hra začíná. Naše elitní jednotka zůstává na místě. Infernal si totiž začal dobíjet zásobníky až prakticky se startem hry. Nikdy jsme pomalu nevybíhali z mrtvoliště 😀 Je pět minut po začátku hry a infernal konečně dobíjí poslední zásobník. Zmateně se otáčí a ptá se, kde jsou všichni spoluhráči. Trošku naštvaně mu odpovídáme, že hra už dávno začala. Poznámku Infernala “a proč jste neřekli dřív”, necháváme bez komentáře a konečně svorně vykračujeme z respawnu a míříme do středu dění.

Chvilku se promenádujeme kolem valu, tváříme se drsně a se zbraněmi připravenými k nekompromisnímu “vraždění” se snažíme zahlédnout nepřítele. Ozývá se přerušované houkání. Za chvilku dopadne atomovka. Se zbraněmi v pohotovosit se utíkáme schovat do bunkru, kde statečně zaklekáváme a přežíváme, první bombu. Bomba vybuchuje a čistí se tak celé herní pole, jelikož ten, kdo to do bunkru nestihl, musí zpátky na mrtvoliště. Toho hodlá využít Infernal a dostává nápad, že to zkusíme více do středu pushnout a získat nějaký stožár. Souhlasíme. Rozdělujeme se do dvojic. Já a Infernal, Lopata s Lucasem. Abych dodal trošku profesionality do naší jinak neprofesionální jednotky, pouštím se do profi sprintu hned za infernalem. Přebíháme silnici, zaklekáváme, zbraně v pohotovosti. Najednou Infernal zakřičí kontakt, kouknu kam pálí a v zákleku pálím přibližně do stejných míst. Infernal nepřítele nakonec přestřílí a má první kill. Chvilku v této pozici setrváváme a posíláme Lucase a Lopatu hlídat zpátky val. Což se později ukázalo jako osudová chyba, jelikož jsme se tak nevědomky zbavili našeho krytí. Viděli jsme totiž kolem sebe spoustu modrých, tak jsme si říkali, že jsme v linii a boky máme kryté. Opak byl pravdou. Celou dobu co jsme byli s Infernalem na pozicích, tak jsme byli zády k červenému hráči. Který si naštěstí myslel, že jsme taky červení. Tak jsme si notnou chvilku každý mysleli, že to je v pohodě a stříleli jsme si po svých nepřátelích. Najednou ale dostávám spršku zezadu i zepředu. Červenému asi došlo, že jsme modří a pěkně mě zkropil. Infernal ho vmžiku sejme, každopádně další červený hráč ho dorazí. Taháme vesty a jdeme směřem k mrtvolišti. Trošku proklínáme osudovou chybu, že jsme zbytek jednotky poslali jinam a tak jsme měli nekrytá záda, ale co se dá dělat.

Na mrtvolišti se scházíme se zbytkem týmu. Začíná pršet. Nicméně to nás neodrazuje a podnikáme další akce. Bohužel, za chvilku se mi mlží brýle tak, že nic nevidím. Bojovat v mlze je sice taky terno, ale něco mi říkalo, že střílet na slepo asi není zrovna nejbezpečnější. Vydávám se proto na mrtvoliště pořešit brýle. Zbytek dopolední hry probíhá standardně a za neustávajícího deště, kdy jsme za chvilku všichni durch promočení. Infernal spolu s lucasem a lopatou podnikají akci, kdy získají stožár a zajištují další body našemu modrému týmu. Blíží se závěr první hry, já proklínám dešt a zimu a hlavně mlhu, která dle mých brýlí evidentně všude kolem panuje. 

Lopata je taky omrzlý, v jeho případě za to ovšem může “nepřiznávač”, který od něj dostal z dvaceti metrů, nic si z toho nedělal a vzápětí lopatu sejmul. Holt i tohle k airsoftu patří. Abychom si trošku zlepšili náladu, střílíme si na mrtvolišti do země, do zdi, do stromů a dost dobře se u toho bavíme. Pro mě osobně to střílení na mrtvolišti byla největší akce, kterou jsme za dopolení hru zatím zažil. Za celou hru jsme totiž možná vystřílel max 60 kuliček.

Dopolední hra je u konce a já docela vážně uvažuji, že to ukončím a pojedu domů. Naštěstí se vyčasilo, přestává pršet. Zůstává jenom zima. Dopolední hru vyhrál náš tým modrých. Po pauze se otáčí strany a začínáme druhou hru. Z modrého týmu odešla více jak polovina hráčů domů. Ve značné početní nevýhodě, tak začínáme druhou hru. A já zjištuji, že prostě nemám nárok cokoli vidět a trefit. Kromě jednoho případu, kdy jsem si s nepřítelem vyměňoval na 40 metrů kuličky, jsem se do žádné větší akce nedostal. Sem tam bouchne atomovka, utíkáme do bunkrů. Rushujeme z bunkrů, umíráme. A to se děje takhle pořád dokola. Nakonec to přece jen balíme dřív, nemáme moc náladu a cca hodinu před oficiálním koncem nasedáme do aut a valíme promočení a zmrzlí domů.

Závěrem bych řekl, že herní mód je perfektní, opravdu mě ta myšlenka bavila. Jediné co mi to osobně kazilo bylo počasí a ta mlha co všude vládla.  Vůbec jsem se neuměl dostat do hry a když už jsem se dostal, tak jsem šel za chvilku na mrtvoliště. Osobně mám tak velmi smíšené pocity, ale pevně věřím, že další hra už vyjde 🙂

Softu zdar!