Loučíme se s Leskovcem část 1. Nuke Run. Jo a máme nového člena!
Před nedávnem nás zasáhla smutná zpráva, že základna na Leskovci, kde rádi hrajeme, končí. Většina jednotky proto brala jako povinnost rozloučit se s touto základnou, kde jsme tolikrát (ne)profesionálně řádili a někteří z nás tam i začínali.
Jak jinak se s Leskovcem rozloučit než posledními dvěmi akcemi od Henryho. Proto jsme neváhali a zapsali se na akci Nuke Run, která je předposlední z akcí v Leskovci a měla probíhat 16.3.2024.
Ráno 16.3. tedy pln optimismu nasedám s plnou výbavou do svého Opla a s radostí směruji směr Leskovec. Pár sousedů se po mně zvědavě ohlédne, když v maskáčovém mundůru skáču do auta, nicméně je odbydu jako vždy tvrzením, že jedu na ryby :). Na místě jsem tam lehce před osmou, nicméně aut už je tam nezvykle dost. Zřejmě i ostatní hráči se chtějí loučit s Leskovcem se vší parádou. Čekám na zbytek týmu. Lopatu a LucaseHeavyho, kteří se nechali dovést naším novým členem Drakulou.
Svorně kráčíme k zápisu a necháváme si změřit kvéry. Limit je neúprosný 150 m/s s 0.20 kulema. Mi naměří 138, za což jsem rád. Ostatní členové mají kolem 120 a někteří i 90 m/s. Mají tak náladu pod bodem mrazu. Nicméně i tak se ubíráme k našemu stolku, kde připravujeme zásobníky, klasicky klábosíme a nazvájem si utahujeme z ustových rychlostí našich kvérů.
Základna se zvolna plní a za hodinu už se nacházíme mezi stovkou hráčů. Celkem dorazilo 134 hráčů. Takovou účast nepamatuji. Krásné počasí, lehký vánek a hlavně žádné vedro. Prostě ideál pro airsoft. Dělíme se na týmy. My si vybíráme tým modrých, čímž jsme dost možná zpečetili jejich osud. Ale na to jsme už zvyklí.
Nastává briefing. Hraje se náš oblíbený mód Nuke Run, který má velmi osobitý přístup jak zatočit s kempery. Hraje se klasicky capture the flag, s tím rozdílem, že náhodně může kdykoliv spadnout atomovka a pokud daný hráč není v té době v “bunkru”, umírá a musí na mrtvoliště. Mód známe velmi dobře, před rokem jsme si jej právě v Leskovci poprvé zkusili. Největší sranda je, že bunkry jsou průstřelné, takže když si dobře lehnete, můžete klidně poslat do pekla celý soupeřův tým.
Odebíráme se na naše mrtvoliště a čekáme na začátek hry. Pískne siréna a vybíháme. Je na nás krásný pohled. Dáváme se totiž do běhu a s hrdinskými výrazy alá “leží na nás osud celého modrého týmu” si vybíráme pravou stranu u “cvičáku”. Velmi rychle nám dochází dech, ale to nevadí, image našeho týmu byla nastavena. Celkem rychle se (značně zadýcháni), dostáváme do kontaktu s nepřítelem a začíná přestřelka tak jak to máme nejraději. Na hranici dostřelu. Kuličky sviští vzduchem, naše elektriky nekompromisně rachotí a drží nepřátele v šachu. “Přece to tu nezakempíme. Pushujte to dopředu!” Ozve se hrdinný hlas. Už si přesně nepamatuji kdo to řekl, možná i já, v tom víru emocí si už bohužel nevzpomínám. Nicméně přískokem vpřed běžíme v rojnici dopředu. Velmi chytře si vybírám nejtenčí stromek, za který se snažím schovat celou moji “maličkost” a trochu se krýt. Je pozdě. Kuličky nekompromisně zasviští vzduchem a dostanu to do odkrytého boku. Odcházím na mrtvoliště.
Celou dopolední hru si užívám. Brýle se nemlží, držíme se spolu a zkoušíme různé taktiky. Hlavně se stává nebývalá věc. Jsme tak často v akci, že postupně vystřílím všechny zásobníky co mám na vestě (nosím jich 6) cca 700 kuliček. Tedy teoreticky. Jak jsem totiž zjistil, tak jsem se bál, abych zásobníky “nepřetočil” ze jsem si každého nabil cca 30 kuliček. Prostě jsem to chtěl asi zkusit jako v reálu, nevím. Ale dlouho se mi nestalo, abych musel tahat vestu jen proto, že jsem neměl čím střílet a abych odcházel s plným odhazovákem.
Sem tam pískne siréna, že bude padat atomovka. Lucas s Drakulou dostanou sebevražedný nápad. Zakempí to u “nepřátelského bunku”, čekají až se tam pujde nepřítel schovat. Pěkně je pokropí a za cenu hrdinské smrti radiací, si připisujou killy do statistik.
Lopata zažije nepříjemnou situaci. Při divoké přestřelce ve středu mapy, kdy i mě stejný nepřítel sejme do brýlí tak, že mi málem odletí, dostává Lopata zásah přesně mezi brýle a masku. Vystříkne krev a značně otřesený Lopata se ubírá na mrtvoliště. Zděšeně sleduji jeho zkrvavený zjev (na mrtvolišti jsem pochopitelně jako doma, takže jsem tam byl, když se Lopata zrovna vracel). Nicméně lepší image už náš tým nemohl ani mít. Všichni mohli vidět kolik do toho dáváme a že se nebojíme ani krvavých zranění. Lopata měl hlavně štěstí, že to neodnesly oči.
Rozhodujeme se pro trestnou výpravu s cílem toho týpka sejmout. Jdu k valu. Spatřím nepřítele, on spatří mě. Jsme od sebe cca 30m. Téměř současně začínáme na sebe pálit. Kuličky svíští přímo na něj. Stejně jako jeho na mě. Oba se de facto “zabíjíme” navzájem. Nicméně vestu tahám jenom já. Týpek se rozhodl, že nepřizná. Naštvaně odcházím na mrtvoliště, kde slyším i ostatní spoluhráče z modrého týmu si stěžovat na nějakého týpka na valu, který nepříznává. No co, i tohle k airsoftu bohužel patří.
Jsem vytočen a jelikož se už blíží 12. odcházíme na oběd. Každý máme nějaký zářez, takže jsem celkem spokojeni. Dozvídáme se výsledky hry. Náš tým prohrál celkem velkým rozdílem, nicméně bylo to čistě tím, že jsme “nepřepli” počítadlo času u vlajky na modrou barvu. Modrý tým, měl totiž ze hry více a ovládal větší polovinu mapy. Nicméně místo toho, aby jsme hlídali tyto časové měřiče a nějak je řešili, dali jsme přednost zabíjení nepřátel. Aspoň tak nám to bylo referováno. Kluci si ještě dávají kávičku. Není kam spěchat.
Nakonec se účastníme i druhé hry, při které se otáčí strany. Drakula je nadšený, velmi hrdinně proniká k nepřátelským liniím a nekompromisně kropí nepřátele. Zbytek týmu ho následuje. I ve druhé hře si užíváme akční momenty. Opět vystřílím komplet všechny zásobníky, (tentokrát už správně nabité) a nekompromisně kropím různá křoví. Někdy ze ze křoví ozve “Mám”, z čehož mám radost. Jsou to sice totálně haluzácké zásahy, ale co, i to se počítá 🙂
Druhou hru končíme trochu dříve, než je oficiální konec. Nicméně jsme spokojeni. Pěkně jsme si zahráli a užili jsme si to. A o tom celý airsoft má být. S lítostí si uvědomuji, že Leskovecké základně zbývá ještě jedna akce a pak je konec. Bude nám scházet, ale v našich srdcích navždy zůstane.
Airsoftu zdar!
