První naše letošní venkovní akce je za námi a máme nového člena – T.N.J.
Reporty z akcí

První naše letošní venkovní akce je za námi a máme nového člena

Náš tým se konečně dočkal a 30.05.2020, se zúčastnil naši první letošní venkovní akce tohoto roku: GUARDIAN:9. Akci pořádal Henry a konala se na nám velmi známé raketové základně v Březové-Leskovci.

Studené sobotní ráno. Slunce lehce svítí a fouká studený vítr. No na airsoft trochu zima, ale lepší než kdyby byl hic. Každopádně jsme tak natěšení, že i kdyby padaly kroupy, stejně bychom jeli. 

Dnešní akce bude speciální, jelikož máme mezi sebou nováčka Lopatu, který si chce airsoft poprvé zkusit. V sedm hodin tedy nakopávám svého Renaulta a společeně s Infernalem, Davem a nováčkem Lopatou vyrážíme směr Leskovec. Po dlouhém airsoft půstu, tam chceme být co nejdřív zapomínaje na fakt, že se areál oficiálně otevírá až kolem osmé. 

V autě panuje pohodová nálada, byť jsme trošku unavení, jelikož den předtím jsme měli lehký teambuilding v místní hospodě, kde jsme Lopatě dávali spoustu airsoftových neprofesionálních rad.

Je půl osmé a jsme na místě. Pár aut už tu je, ale jsme tu mezi prvními. Rychle vybalujeme své kvéry (kromě Lopaty, který musel čekat, až mu Henry připraví půjčenou zbraň). Cca 15 minut se připravujeme a pak míříme ke vstupu. Jsme první, chudák Henry ještě ani nestihl otevřít a už mu bušíme na dveře. Po nezbytných registračních formalitách vcházíme do areálu. 

Hodinu a půl čekáme na začátek hry. Během čekání spíme, nebo si zastřelujeme zbraně. Lopata získává konečně zbraň. Rozhazují se týmy a my fasujeme modrou pásku, čímž podepisujeme ortel modrému týmu.  (Jak se dalo čekat, modrý tým pak prohrál, ale na to jsme zvyklí, jelikož většinou ten tým, jehož jsme my součástí, standardně prohrává. Sry hoši..)

Po nezbytném breefingu Henry startuje hru a my stržení atmosférou běžíme do středu mapy, zabrat vlajky. Naši profesionálnější spoluhráči nás už předběhli a vztyčili modré vlajky kde se dalo. Vybíráme si tedy, že budeme hlídat středovou vlajku. Vzápětí si všímám pohybu a nemilosrdně zkropím křoví. “Mám” ozve se výkřik. Tak rychle od začátku hry jsem ještě nikoho nesejmul, raduji se v duchu a udatně zaklekávám v úkrytu, čekaje na další cíl. Lopata, který je zvyklý z paintballu vše rushovat, zjišťuje, že v případě airsoftu se rushovat nevyplácí a poté, co zasviští kuličky nepřátel ve vzduchu raději drží hlavu dole a kropí to z úkrytu. Během chvíle si sundává pár nepřátel jako nic. Prostě talent, říkám si a snažím se před ním vypadat aspoň troch profesionálně a přebíhám do lesíku, abych trošku protáhl pravou stranu. Šikovně ukrytý sniper ukončuje moji existenci v tomto kole a já smutně tahám vestu. Lopata a Infernal zůstávají spolu (Dave se s námi moc nedržel a šel si po vlastní ose), já odcházím na mrtvoliště. 

Po deseti minutách se vracím na místo, kde jsem předtím zemřel a zjišťuji, že Lopata s Infernalem tvoří kompaktní dvojici, která ve středu řádně zatápí nepřátelům. Zkouším se jim vyrovnat, ale absolutně nic nevidím. Ono nosit dioptrické brýle a na nich ještě ochranné není výhoda. Trochu se mi to mlží, ale upřímně bych asi neviděl nic, ani kdybych měl zdravé oči 🙂 Sporadicky kropím scénu, zatímco Lopata s Infernalem střílí na jisto a smrtelně. 

Hra pomalu plyne, střídavě to kropíme a pak se zase scházíme na mrtvolišti. V jednom okamžiku vidím zblízka nepřítele. Konečně další kill pomyslím si a zahajuji palbu. Ozývá se divně dutý zvuk. Co to? Vypadnul mi zásobník (a zrovna ten průhledný, kde jsem mohl sledovat stav munice), takže jsem střílel naprázdno. Nepřítel se jen usmál a dal mi jednu z milosti. Zásobník jsem už bohužel nenašel. Dvě kila v prdeli. Lehce vytočen odcházím na mrtvoliště, v očích slzy nad mým oblíbeným zásobníkem. Zásobník mi během hry vypadne ještě několikrát, naštěstí vždy pozorný Lopata mě upozorní a zásobník mi vrátí. Že by nějaká konstrukční vada u průhledných zásobníků? 

Po obědě a změně stran nedochází k žádné větší události až na moment, kdy se snažíme zaútočit na červenou vlajku. Schovaní v příkopu u cesty, vzdáleni od nepřítele cca 5 metrů nás děsí full auto střelba od nepřátelské vlajky. Tak trošku si chystám svůj glock, ale v duchu vidím sám sebe jak s glockem v ruce čelím nepříteli, který tak ohleduplný nebude a sejme mě prasokvérem s full autem. Lopata vybíhá a zkouší sundat vlajku. Je tak rychlý, že strhává celý “lanový systém” vlajky. Vzápětí je pokropen full autem po celém těle. Infernal a Dave dostávají taky zásah. Zůstávám v zákopu sám a modlim se, aby o mě nepřítel nevěděl. Vzápětí se odhodlávám, vykouknu a pokropím nepřítele za stromem. Křik Mám a záblesk oblékané vesty mě potěší. Nicméně má pozice je odhalena. Chystám si glocka s tím, že vyběhnu. Než svůj geniální plán uvádím v realitu,  dostávám dlouhou dávku přímo do hlavy a košíku přes držku. Dost to bolí, kurvuji, můžu se uřvat že mám, ale dávka je krutě dlouhá. Lehce otřesen se sbírám ze zákopu a odcházím na mrtvoliště a proklínám neznámého střelce. Střelba byla tak prudká, že mi odletěla krytka u kolimátoru zbraně. Hned jsem nasraný o něco víc.

Začíná razantněji pršet a jelikož je konec již za chvíli a nepřítel nás válcoval, balím si věci a pomalu vyrážím s bagáží zpět k autu. Po chvilce jdou i ostatní.

Lopata je nadšen a to nás těší, zasáhl více než 8 nepřátel, což je super výkon vzhledem k tomu, že to hrál poprvé. Prostě talent.

Unavení, ale spokojení (no pořád jsem lehce naštván) odcházíme k autu a vracíme se za doprovodu deště zpět do reality.

Vítáme Lopatu do našeho týmu a přejeme hodně zásahů a málo nepřiznávačů!

Nějaké fotky tu snad dodám, až budou 🙂 Omlouváme se modrému týmu a gratulujeme červeným!

Softu zdar a díky Henrymu za pěknou akci!

Zefyr

Týpek, který propadl Airsoftu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *